Do našeho kolektivu v Pod Stolem, zavítala maminka čtyřleté holčičky, které lékaři diagnostikovali ADHD s lehkými příznaky autismu, s vývojem lehce pozadu. Měla problém se cokoliv učit. Jahoda nebyla červená, ale třeba modrá. Problémy s barvami, matku hodně upozornilo. Vztek a neschopnost se soustředit vyčerpávalo i samotnou maminku. Původně chtěla soukromé sezení, ale měla jsem pocit, že by bylo dobré, aby jsme se na to podívaly s ostatními. Vnímala jsem, že tam bude více prostoru, aby se do toho mohlo zapojit více faktorů. Maminka konstelace už znala, takže s tím souhlasila. A protože dceři jsou pouze 4 roky, není problém stavět konstelaci za ni. Matka měla možnost se z odstupu podívat na problém, který doma řeší.
Pro mne jako konstelátora, je těžké něco zpětně předat, protože u konstelací si nevedu zápis. Přesto si tuto konstelaci docela dobře pamatuji.
Maminku jsem vyzvala, aby si postavila do role svoji dceru a čekaly jsme, co se bude dít.
Dcera byla neklidná, běhala po místnosti, měla chuť brečet, něco jí nedávalo klid. Její neklid jsem chvílemi cítila i já. Nakonec se uchýlila ke dveřím v místnosti a koukala skrz skleněný dveře ven nahoru a chvílemi přešlapovala. Slečna v roli dcerky byla moc šikovná a nechávala průchod všemu, co k ní přicházelo, co cítila. Začala popisovat pocity, že tady nechce být, že jí zajímá jiný svět, že je to tam moc hezký, a že je to pro ni útěk od tíhy, co jí čeká. V tu chvíli mi i došlo, že ona si je ještě vědoma, co ji čeká a nelíbí se jí to. Popisovala v podstatě ráj… Když jsem se zeptala, kde to místo je, ukázala nahoru a řekla, „nebe“… V tu chvíli jsem měla potvrzené, to co mě jako terapeuta napadlo. „Vždyť ona vůbec není v realitě, natož ve svém těle.“
Mezitím, kdy dcerka byla fascinovaná jiným světem, jsem dosadila do konstelace další osobu a to samotnou matku. Svoji dceru pozorovala, dohlížela na ní a měla pocit, že když k ní půjde ještě blíž, tak od ní uteče. Dcerka jí vůbec neregistrovala, jakoby ji tam vůbec neměla. Tak se jí ptám. „Co říkáš, tady na tu osobu?“ Začala se na ní dívat. Z výrazu ve tváři jsem viděla, že je to něco nového. Střídavě hleděla ven a zase na matku a u toho přešlapovala. Měla jsem dojem, že vlastně začala vnímat, že je tu pro ni ještě někdo další. Matka se ptá, „Můžu jít s tebou?“. Odpověď byla, „můžeš, ale já půjdu i bez tebe“. Nechali jsme to chvilku takto běžet, aby došlo k uvolnění.
Po chvilce říká.“ no cítím se líp, když jsem s ní v kontaktu“ a já vidím, jak se uklidňuje. Postupně přistupuje k mamince a odchází od dveří, od jiného světa, až jsou úplně spolu. Začíná se cítit lépe s matkou. Sledovala jsem to přijetí reality, v které se nově nacházela.
Napadlo mě dosadit do konstelace taky otce. Dcerka ho chvíli pohledem zkoumá. Následně došlo k dalšímu zklidnění, když zjistila, že je tam také pro ni.
Tady vůbec nešlo o to, aby jsme ladily vztahy mezi nimi, tam se to zdá být v pořádku, aspoň v tuto chvíli, to tak je.
Tak si tam všichni tři spolu stojí, dcerka nachází oporu, dělá jí to dobře a já si mezitím všímám dalšího jevu. Když dcerka občas přešlapuje, tak občas přešlapuje i maminka. Vyloženě se v tom střídají. Tak se ptám, zda si toho taky všimly. Obě si to najednou uvědomily a když vidím, že přešlapuje maminka, tak se ptám, proč. „něco mě nutí“ a zase dcerka. Tak vyzývám slečnu v roli dcerky, ať se podívá, co to je, jak to vnímá… “Něco,,, nedá mi to pokoj, jde to proti mojí vůli, já to nechci.“ A protože holky v rolích jsou zkušené a vědí o co jde, tak jsme s duší navázaly kontakt.
Dozvěděly jsme se, že je to asi dvanáctiletá holčička, která chce běhat, líbí se jí tam a mají spolu kamarádský vztah. O fyzické tělo přišla, když běžela, nedávala pozor a spadla z útesu.
Když jsme jí nabídly pomoc a vysvětlily jí, jak se dneska věci mají, velmi rychle se rozhodla odejít do nebe, aby se mohla znova narodit.
Po té se vše úplně uklidnilo. Všichni se cítili dobře, dcerce rodiče řekli, že jí budou podporovat a padlo i nějaké to slovo, jak s ní komunikovat jako doporučení. Všichni si uvědomili, že dcerka je velmi vyspělá duše a je potřeba s ní i takto jednat.
Možná někoho z vás zarazilo, co to bylo s tou holčičkou. Protože vycházím z mnohaleté zkušenosti jako regresní terapeut, pracuji v konstelacích i s přivtělenými dušemi a minulými životy. Není to běžné, ale v praxi se ukazuje, že je to velmi důležité.
